Vojtěch Polášek, vedoucí správy památkového objektu: „Další důležitý rok je 1912, kdy tady dochází k obrovské přestavbě toho dolu, který vidíme do dnešních dnů podle architekta Fialy, kdy tady společnost Severní dráhy císaře Ferdinanda přistupuje k ultramodernizaci dolu, čímž se stal jedním z nejmodernějších topů v tehdejším Rakousko-Uhersku. Buhužel ta situace po druhé světové válce je složitá a zase naopak, zařazením do ostravsko-karvinského revíru se tsal spíše takovou černou Popelkou.“
Těžba se zde zastavila v roce 1993. Díky dochování strojů a techniky byl ale areál prohlášen za národní kulturní památku. Dnes je i na seznamu památek UNESCO. Prohlídková trasa mapuje cestu horníka od šaten až k těžební jámě.
Vojtěch Polášek, vedoucí správy památkového objektu: „Projdou si právě ty provozy. Zajdou si do známkovny, do šatny, co je pitný režim, svačina, kam chodili při úrazech, podívají se, kde je klec, jak se fáralo i když u nás bohužel to nejde sfárat protože je těch téměř 700 metrů zabetonovaných kvůli stabilitě.“
První zastávkou jsou řetízkové šatny.
Vojtěch Polášek, vedoucí správy památkového objektu: „Ten prostor je specifický v tom, že je rozdělený do dvou zón. My jsme teď v čisté zóně a jak vidíme, tady je pověšené čisté oblečení havířů, oni poté přešli do té špinavé zóny a tam si vzali na sebe fáračky, ve kterých šli na provoz.“
Trasa pokračuje přes okénko na vydávání svačin do Cechovny, kde se kdysi rozdělovala práce. Nyní je místnost výstavním prostorem, kde návštěvníci najdou aktuálně sérii fotografií Rudolfa Jandy s názvem Historická Ostrava.
Vojtěch Polášek, vedoucí správy památkového objektu: „V letošním roce, jsme celou výstavu nestihli udělat tak, jak jsme měli v plánu, protože ty fotky jsou skutečně zajímavé a chceme ji obohatit ještě o audiovizuální prvky, přičemž si ji zde chceme nechat ještě i příští rok, kdy tady vznikne i přednáškový cyklus pro školy. Ty výstavy pořádáme tematicky, snažíme se fotky, které jsou enviromentálního nebo uměleckého charakteru, umisťovat tady do cechovny a když máme jiné věci, technické nebo z koupelen, tak je umisťujeme do technických místností nebo koupelen.“
Důležitou zastávkou je také lampovna.
Vojtěch Polášek, vedoucí správy památkového objektu: „Je to prostor, kde šlo už tzv. do tuhého. Přišli ti havíři, odhodili poslední cigaretu, vzali si lampu, záchranný balíček a šli už sfárat přes nástupný most směrem ke klecím. Tento prostor právě dýchá duchem toho dolu Michal, protože jsme v opravdu autentickém, zachovaném prostředí, kdy ten havíř tudy šel na šichtu. Člověk to vnímá, když tady prochází ty jednotlivé místnosti, provozy.“
Ve strojovně a kompresorovně jsou poté uloženy největší technologické unikáty. Stoje jsou většinou dochované z roku 1912. Nyní je v tomto unikátním prostoru zasazena také výstava umělecké školy AVE ART s názvem Boudníkoviny.
Jaroslav Prokop, ředitel umělecké školy AVE ART: „Je to výstava, která oslavuje stoleté výročí narození pana Vladimíra Boudníka a žáci naší školy tvořili vlastně tak, jako on. To znamená svobodně, z odpadových materiálů, ze zbytků a podobně. Vzniká tak unikátní grafika, unikátní tkané věci, umělečtí kováři zase tady mají unikátní kovové plastiky. Dva roky práce našich studentů.“
anketa, návštěvníci: „Osobně se mi to tady moc libí, protože je to k tématice, k Boudníkovi, protože on taky dělal v továrně.“
Výstavu Boudníkoviny i důl Michal obecně mohou zájemci navštívit do konce října a tedy do konce letošní sezóny. V příštím roce ještě na dole chystají rekonstrukci nejrozsáhlejšího objektu Třídírny, což značně rozšíří i návštěvnickou trasu. Na dole Michal půjde tedy stále objevovat něco nového.
