Závody nazvané Těrlická plachta pořádá Modelářský klub Slezsko. Letos se jel už 14. ročník.
René Walenta, předseda klubu: “Je to závod maket skutečných lodí a při tom je přidružený takový drobný závod speciálů RG-650. Je to mezinárodní, sešli se tady ze Slovenska, Polska a samozřejmě Češi. A je to v rámci ukončení modelářské sezony u vody. Jsou to makety, takže opravdu to musí být podle podkladů a musí to být v měřítku skutečné lodi, která opravdu jezdila nebo jezdí dodnes. Tady v tomto závodě, protože to je konec sezony, už se to nepočítá do seriálu, tak se nehodnotí zástavba v tomto závodě. Je to jenom o jízdě, ale pořád musí splňovat podmínky maketovosti. Skutečně to jezdí jenom na vítr. Není tam žádný lodní šroub a jenom díky tomu větru se to dostane z břehu a na břeh zpátky.”
Závodníci mohou pomocí vysílaček ovládat pouze kormidla a nastavení plachet.
René Walenta, předseda klubu: “Je to maketa, takže to co je na skutečně lodi, může být i na této maketě. Co na skutečně lodi není, nesmí být na maketě. Jedou se kategorie NSS-A, NSS-B a NSS-C, které jsou rozlišené podle typu plachet, aby se to dalo porovnat. Protože každá loď je v jiném měřítku, tak se u každé vypočítává koeficient. Standardní závody se jezdí hodinu, jezdí se třikrát po hodině a z toho se vypočítá, kdo je nejrychlejší.”
Jedním ze závodníků byl také Stanislav Jakeš. Tomu se nečekaně podařilo spojit s majitelem originální lodě, podle které už dříve vyrobil svou maketu.
Stanislav Jakeš, předseda Klubu lodních modelářů ČR: “Na tyto závody na Těrlicko jsem přijel si asi poosmé z Doks na Českolipsku. Jinak jezdím teda za klub Bakov nad Jizerou, Klub lodních modelářů České republiky. Já teda jezdím v NSS-B s tím, že model zhruba v měřítku 1:10, původní stavba vlastně 1907, anglická loděnice, maketa teda udělaná dneska už v podstatě asi před pěti lety, po přestavbě teď asi dva roky do trochu jiné podoby, jak se změnil i originál té lodě. Na základě toho, že jsem našel inzerát, že se prodával vrak skutečné plachetnice, tak tím jsem skoro před 10 roky začal. Snažil jsem se kontaktovat loděnici, která ten originál začala opravovat, ale ti mi řekli, že mi kontakt na majitele nedají. Ten jsem nakonec získal a majitel byl z toho nadšený a dostal jsem od něj nějaké další podklady. A teď je to asi měsíc, co jsme se s majitelem lodě potkali a na tom originálu mě i svezl.”
