Skupina Moravia Steel – Třinecké železárny,letos na konci ledna oznámila své plány investovat do rozsáhlé dekarbonizace výroby oceli v předpokládané celkové výši 1 mld. eur. Jde o několik projektů, které povedou ke snížení emisí CO₂ dle požadavků EU. Skupina, která patří k nejvýznamnějším průmyslovým firmám v ČR a strategickým podnikem pro obranu a bezpečnost země, již zahájila tyto projekty:
• Výstavba železnorudné briketační linky v hodnotě 1 mld. korun.
• Výstavba paroplynového cyklu na elektrárně Energetiky Třinec, kde nahrazuje uhelný zdroj.
• Výstavba přívodu zvlášť vysokého napětí (ZVN).
Tyto projekty povedou k postupnému snižování emisí oxidu uhličitého o 55 % oproti roku 1990 tak, jak to v plnění zelených cílů požaduje Evropská unie v balíčku FitFor 55.
Klíčovou změnu v technologii výroby oceli, výstavbu elektrické obloukové pece a infrastruktury, však skupina odsouvá a dokončí ji nejdříve v roce 2030 namísto plánovaném roce 2028. Do té doby bude aktivně jednat s vládou České republiky a s Evropskou unií o zajištění odpovídající podpory pro úspěšnou realizaci projektu.
Hlavní důvody posunu instalace EOP:
-
Nedostatečná veřejná podpora.
-
Nejistota budoucího směřování Evropy v pravidlech souvisejících s Green Dealem.
-
Současná negativní situace na trhu s ocelí.
-
Nejasná pravidla ochrany trhu před dovozy ze zemí bez regulací a s nižšími náklady na výrobu oceli.
Dekarbonizace je vynucená investice nařízením, která největšímu výrobci oceli v České republice nepřinese žádnou výrobní ani obchodní přidanou hodnotu, bude stát desítky miliard korun. Vládní podpora ocelářského odvětví se stává stále výraznější v regionech, kde se rychle rozšiřuje kapacita výroby oceli, jako například v Číně, v oblasti MENA a v zemích ASEAN. Přebytečná ocel ze subvencujících zemí se pak vyváží za ceny, které neodrážejí skutečné náklady na výrobu oceli. Ochrana evropského trhu přitom není jasná.
