Lidové kroje, tradice, tance, hudba a písně z regionu severního Valašska, lašsko-valašského a moravsko-slovenského pomezí. To je soubor Valašský vojvoda. Nejeden rodák z Kozlovic si pamatuje na úplné počátky milovníků folklóru.
Marie Prudká, kozlovická rodačka: "Úplné začátky? Ty byly v roce 1972, kdy se rozhodlo, že se tady Kozloviané zúčastní v Rožnově památné valašské slavnosti. Tak je dal dohromady pan učitel Boháč, kozlovský historik, s panem Poláčkem. A to byli ti úplně nejstarší Valaši. Z těch už tady dnes není nikdo. Já chci jen pevně věřit, jak si Janáček přál, že "kořeny lidu, ze kterých jsem vzešel, aby nikdy neuschly, aby rostly, zelenaly, košatily se". Tady v Kozlovicích je to bez chyby."
Valašský vojvoda má dnes asi čtyřicítku členů. V souboru jsou snad všechny věkové kategorie.
Zdeněk Tofel, spolupořadatel oslav: "Co zdobí tento soubor? Neustálé obměny, a to je právě i to těžké, generací. Že jsou tady mladí lidé, ať už v taneční, či v muzikantské složce. Ale to krásné je, že se ty tradice pořád přechovávají, udržují, předávají na další generace. A že si to ty generace berou za své. A co je strašně potěšitelné? Že opravdu mají chuť dělat."
Anketa: 1. "Folklór dělám od čtyř let. Je to můj život. Strašně mě to baví." 2. "To máte v srdci." 3. "Dobrá muzika, dobrý kolektiv. To se snad ani nedá říct, co je na tom nejlepší."
A jak probíhal, co obsahoval samotný program k oslavám 40 let od založení souboru?
Zdeněk Tofel, spolupořadatel oslav: "Kopírujeme kalendářní rok. Od Tří králů, přes hromnice, až ke sv. Jánu, tedy ke 24. červnu. A právě z tohoto období vychází ta pásma, písně a všechny ty zvyky, které tady dnes v Kozlovicích předvádíme. Jak říkám, je to opravdu jen část toho velkého repertoáru, který jsme za ta léta vytvořili, shromáždili, vyprodukovali."
V sále ou v Kozlovicích sledovaly Valašského vojvodu 3 stovky lidí. Ty zjistily třeba i to, co je Vynášení Mařeny. Jde o obřadní jarní zvyk, při kterém se vyhání zima z vesnice.
