Osmdesáti tříletý Bedřich Halata se stejně jako většina starousedlíků z Metylovic živil kožedělnou výrobou, svůj první kus kůže vzal do ruky v šesti letech. Tatínek ho celý um, práci s kůží, postupně naučil. Bedřich Halata, pamětník z Metylovic: „Dělali jsme opasky, řemeny, ohlávky na koně, zaplétaly se biče. Nic není těžké, jak k tomu máte lásku."
Fotografie pana Halaty je také v nově otevřeném muzeu v Metylovicích. Stálá expozice s názvem Kožené město je vzpomínkou na dobu, kdy malou obec znala celá Evropa, ale také zámoří.
Lukáš Halata (Nez.), starosta obce Metylovice: „Jsem rád, že můžeme hlavně pro ty mladé otevřít výstavku, která jim bude připomínat slavnou historii obce Metylovice. Také pocházím z řemenářské rodiny, můj praděd byl také bičař. Mám k tomu určitě vztah, znám ty historky, které nám děda vyprávěl, jak se to dělalo, činilo atd."
Kožedělná výroba v 17. století začala krpcemi. To jsou kožené boty, které lidé v minulosti nosili po celý rok, v zimě si je jen vycpali slámou, aby jim bylo tepleji.
Václav Michalička, historik, iniciátor a realizátor muzea: „A teprve až potom, v druhé třetině 19. století, nabral na významu bič. On je zvláštní tím, že se nedělá z vyčiněné kůže, ale z takové poločiněné, kdy se to činilo hlinitodraselnými solemi, tomu říkali Ledek."
Autentických bičů je na stálé expozici asi 400. Technologie, kterou se vyráběly, se už nepoužívá, atypické jsou biče hlavně v tom, že jsou kulaté. Václav Michalička, historik, iniciátor a realizátor muzea: „Dneska ty biče kulaté nejsou. A právě v muzeu jdou vidět kulačky, kterými se to zakulacovalo, do těch nástrojů jsou vyryté prsty lidí. Jde vidět, kolikrát ten nástroj museli mít v ruce."
Celý proces zpracování kůže začíná na koželužském špalku. Kůže se oškrábe, poté pošlape, vytáhne, nakrájí a následně se válí. Bedřich Halata, pamětník z Metylovic: „Někdo, když viděl prsty od těch nití, jak je to všechno už takové popraskané, tak říkal, že to dělat nebude."
Závěrem se bič pouze zaplete a případně dobarví. Lukáš Halata (Nez.), starosta obce Metylovice: „Hovězí kůže se musela šetřit, aby z každého kousku byl nějaký bič. Takže nejlépe placení bili ti bičaři, kteří uměli nejlépe ty biče krájet."
V Metylovicích dnes žije 1 630 lidí, většina z nich minulost obce velmi dobře zná. Anketa, obyvatelé Metylovic: 1. „Těch dílen, výroben tu bylo několik." 2. „Já jsem tady vyrůstal od malého kluka, kdy jsem ještě pomáhal za blahé paměti ty biče dělat. Takže je výborné, že se muzeum udělalo." 3. „Tady nic takového nebylo a myslím si, že tady bude díky tomu hodně turistů jezdit.
Zuzana Malcová, Ministerstvo kultury ČR: „V České republice určitě nic takového není a je to úplně první věc tohoto typu, která se objevuje. A taky to mě přivedlo k tomu, že jsem se přijela podívat, protože každá obec, každé město se snaží najít něco ze své historie, co je nějakým způsobem odlišné, co zvýší cestovní ruch. A je hrozně príma, že se to tady povedlo."
Kromě stálé expozice o historii kožedělné výroby, je součástí budovy také prostor pro výstavy. Většina financí na vybudování muzea šla z EU.
