V prvním ročníku se studenti z oboru kulturní dramaturgie Slezské univerzity v Opavě chodí na festival Na cestě pouze podívat. V druhém ročníku už se angažují do propagace. Ve třetím ročníku už jsou vysokoškoláci hlavními organizátory.
Hana Magdoňová, studentka, spoluorganizátorka festivalu Na cestě: "A je to pro nás hrozně přínosné, protože se naučíme něco, proč děláme tuhle školu a kromě toho je to velmi dobré i pro město, protože tady se dostanou soubory, které v Opavě vůbec nejsou a myslím si, že je škoda, že tady není tolik těch diváků. Jsou to soubory, které se objeví třeba na postupových festivalech. A holky je vybíraly hrozně poctivě. A i tohle je jeden z důvodů, proč stojí za to ten festival dělat."
Hana Galetková, pedagog Slezské univerzity Opava: "Začali ho realizovat studenti Slezské univerzity oboru Kulturní dramaturgie. A jsem velice ráda, že vydržel až do pátého ročníku. Je to vlastně jejich praktický projekt. Je to praxe, ve které si mají možnost vyzkoušet realizaci divadelních festivalů od začátku až do konce. Což znamená: od toho prvotního plánu, idee, jakou to bude mít náplň, jaký podtitul, jestli to bude multižánrový festival, studentský festival, nebo hudební festival. Tak to je vlastně jejich úkol. Potom schánění peněz, potom příprava toho festivalu, jeho organizace, domluva s ostatními soubory. A v rámci toho festivalu je i projekt Tři jsou tři. Na závěr toho festivalu, který je většinou čtyřdenní, koná se každý rok v první třetině listopadu, potom přijde vyúčtování a reflexe, jak to dopadlo."
V rámci projektu Tři jsou tři studenti zažádají divadelní agenturu o grant.
Hana Galetková, pedagog Slezské univerzity Opava: "Ten spočívá v tom, že oni musí uvést z agentury Dilia dva původní autorské texty, které ještě nebyly v ČR zinscenované, plus třetí text, který oni sami napíší."
Inscenaci Secondhand připravily tři autorky třetího ročníku bakalářského studia oboru Kulturní dramaturgie.
Anežka Kološová, studentka kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo: "Tuhle inscenaci jsem psala sama se svou kamarádkou. Inspirovali jsme se cédéčkem od Tata boys, Nanoalbum. Tam je vlastně příběh. který jsme si upravily a daly tam hororové a pohádkové prvky a je to taková velká improvizace a hrajeme si s hračkami."
Hana Magdoňová, studentka: "Vnímáme to tak, že jsme se snažili ten svět podchytit z jiné strany. Našimi hlavními herci jsou hračky - je tam Spiderman a Barbie. Nanoalbum se snaží zachytit rozdíl techniky a toho světa. Tam jsou písničky, které zdůrazňují, že technika je dobrá, ale naopak lidé dokáží být ďábelští. A my jsme se s tím snažili trošku poprat a u nás se to vlastně otočilo v tom smyslu, že všechny věci, které mají být živé, jsou hračkami a my, budeme roboti."
Na organizaci festivalu Na cestě se většinou podílí šest až osm studentů.
Jiří Siostrzonek, pedagog Slezské univerzity Opava: "Není to záležitost pouze studentů, jakožto výukový proces, taková ta výuka v praxi. Ale podle mě je to způsob, jakým univerzita vystupuje směrem k veřejnosti. Já se totiž domnívám, že každá univerzita by měla být otevřený systém a v místě, ve kterém je, by měla spoluvytvářet kulturu. A právě tento festival je jednou z možností, jak univerzita vůči té veřejnosti vystupuje."
Po každé inscenaci mají navíc diváci možnost, vyjádřit svůj názor prostřednictvím divácké ankety.
