Nový Jičín byl od roku 1900 městem, kde se nevyskytovala stálá vojenská posádka. To se ale změnilo počátkem 1. světové války. V září roku 1914 se zde usadilo asi tisíc vojáků 13. pěšího pluku rakouské armády.
“Nejprve vojáci obsadili Jubilejní školu, dnešní Základní školu Komenského 68, kde zřídili nové vojenské kasárna následně obsadili i další školní objekty ve městě,” uvedl Radek Polách, historik Muzea Novojičínska.
Počátkem srpna roku 1915 vystřídal tuto vojenskou jednotku Zeměbranecký pluk č. 16 Krakow s 8 a půl tisíci vojáky. Vznikla zde také vojenská střelnice a další cvičiště, kde se umění boje učili převážně branci z oblasti Polska. Bojovat pak odcházeli na východní frontu.
“Velice významnou epizodou hned po jeho příchodu bylo odhalení tzv. Ochranného štítu na náměstí, který byl charitativní akcí pro podporu válečných vdov a sirotků,” podotkl historik.
Zeměbranecký pluk se v roce 1915 podílel také na přeměně tehdejšího hřbitova na území dnešních Smetanových sadů - na park.
“V roce 1917 Zeměbranecký pluk a město Nový jičín přivítali v Rudolfově špitále, v dnešní novojičínské nemocnici, významnou návštěvu. Byl jí František Salvátor, arcivévoda Habsburský, který jako představitel Červeného kříže navštívil v nemocnici zraněné vojáky,” připomněl Radek Polách.
Období 1. světové války v Novém Jičíně pak dokumentují i další unikátní fotografie, které se Muzeu Novojičínska podařilo získat od kolegů v Polsku. Stejně tak dopisy vojáků Zeměbraneckého pluku, které svým způsobem dokumentují jejich pohled na tehdejší život v Novém Jičíně.
“Velice významnou postavou, která byla členem tohoto pluku a působila zde v Novém Jičíně, byl Gwido Langer. Po válce se stal vedoucím kryptografického oddělení polské armády a stal se rozluštitelem známého kódu Enigma, který pomohl k výhře spojenců ve druhé světové válce,” doplnil zajímavost pracovník muze.
Přítomnost stálé posádky rakouské armády v Novém Jičíně končí v květnu 1918. I poté ji zde připomínalo na 160 hrobů vojáků na novojičínském hřbitově, kteří ve zdejší nemocnici zraněním podlehli. Po roce 1919 zde přichází Československá armáda.
