Prostřený stůl v Žerotínském zámku byl názornou ukázkou toho, co dobrého si mohly dopřát obyčejné rodiny ke štědrovečerní večeři v období přelomu 19. a 20. století a v podstatě až do časů první republiky. Podle etnografky Anny Hrčkové takto vypadala prostřená tabule v oblastech Lašska a Valašska, a v podstatě u národnostně smíšených rodin v Novém Jičíně a okolí.
Anna Hrčková, etnografka Muzea Novojičínska: “Štědrým večerem vrcholí adventní doba, to znamená postní doba. Dětem se vysvětlovalo, že když celý den vydrží nejíst, tak uvidí zlaté prasátko. Rodina mohla sednout ke štědrovečernímu stolu až po veškeré vykonané práci, až byl obsloužený dobytek, protože ten byl v každém hospodářství prvořadý. A až když se na obloze objevila první hvězda.”
Štědrovečerní hostinu zahajoval a ukončoval modlitbou hospodář. Na stole se pak mělo objevit všechno, co se během roku podařilo na poli a v zahradě vypěstovat.
Anna Hrčková, etnografka Muzea Novojičínska: “Jako první chod bývalý oplatky, ty se mazaly medem. Jako další chod bývaly medem slazené kaše, krupičná, pohanková a sypaná mletým mákem. Dále bývaly polévky, nejčastěji luštěninová, fazolová, hrachová a v bohatších rodinách bývaly i čočkové, protože čočka se musela koupit, proto nebývala samozřejmostí. Následovala omáčka, které se tady říkalo černá omáčka nebo pamlsková. Dělala se ze sušeného ovoce, které se den předem namočilo, při vaření se přidala skořice, hřebíček a ořechy. Zahustila se smetanou a moukou.”
Pak přišla na řadu vánočka, která tady ale nebyla samozřejmostí. Začala se péct až na počátku 20. století. Typické tak byly spíše makovníky.
Anna Hrčková, etnografka Muzea Novojičínska: “Máku je hodně, tak si každý představoval, že bude tak bohatý, kolik je makových zrníček v tom makovníku. Proto mák patří jako obřadní plodina na štědrovečerní stůl. Stejně tak ty luštěniny, které když se před vařením namočily, tak nabobtnaly, zvětšily objem, a tak si každý myslel, že bude tak zdravý a mít všeho takový dostatek, jako ten nabobtnalý hrách nebo ostatní plodiny.”
Lidé jídlo zapíjeli čajem, především z bylinek. Na závěr pak sáhli po ovoci, ze kterého věštili. Také dodnes v mnoha rodinách rozkrojí na Štědrý den jablko v očekávání, že uvnitř bude hvězdička znamenající zdraví.
