Eva Sulovská, kurátorka muzea: “Pobaby byly forma sousedské výpomoci vzájemné, za kterou se neplatilo, ale ženy si tak vzájemně pomáhaly při různých domácích pracech a třeba i při vyšívání, když někdo potřeboval vyšít výbavu pro dceru, tak si pozval zkušené vyšívačky, sousedky, u kterých věděl, že mu s tím pomůžou a paní domácí je uctila třeba kávou a právě buchtou, které se říkalo baba. A ty sousedky dostali po babě, takže proto se takovým akcím, u kterých se ženy setkávaly a něco společně vytvářely, říkalo pobaby a protože to děláme tady v muzeu a chceme obnovit to setkávání, u kterých si nejenom dáme kafe a něco dobrého, ale i něco vytvoříme, tak budeme aplikovat starojický vzor na šátek, který budeme potom moci i nosit.”
Při prvním setkání si ženy vybraly vzory, které budou vyšívat na šátky. Čeká je náročná práce na mnoho hodin, aby měly do Vánoc hotovo.
Eva Glogarová, pracovnice Muzea Novojičínska: “V Muzejních pobabách jsme si dali za úkol vyšít šátek, který se tady kdysi nosíval. Pokud říkám tady, tak myslím na Starojicku, protože tento šátek, který jsme si vzali jako předlohu, je bílý šátek typický pro tento region, který nosily vdané ženy. My jsme tu tradici posunuli možná pro někoho malinko dále, že jsme ten šátek si zvolili tak, aby se dnešní ženy v něm cítily dobře. V průběhu tohoto kurzu si chceme vyšít ten tradiční šátek celý, protože výroba šátku je dlouhodobou záležitostí, takže trvá třeba i 30 hodin, takže já tady ženám předám informace, jak ten šátek začít, úplně ty typické klasické rady. A potom si ten šátek dokončí doma. Na šátek budeme vyšívat hrozenky. Budeme ho vyšívat stonkovým stehem, a různými stehy. aby se to ženy naučily, aby tuto tradici mohly předávat dál.”
