Pár dnů po vypuknutí války svolal primátor Opavy zasedání krizového štábu. Hlavním úkolem bylo zajistit dostatečné ubytovací kapacity pro očekávanou uprchlickou vlnu.
První běženci dorazili do Opavy bezprostředně po vypuknutí války. Většinou to byli lidé, kteří už zde měli příbuzné a k těm se uchýlili. Další už potřebovali s ubytováním pomoci. Např. starší manželé z Oděsy našli zázemí v hotelu u fotbalového stadionu.
Mezi lidmi se okamžitě zvedla vlna solidarity. Dobrovolníci začali organizovat humanitární sbírky pro lidi, kterým válka vtrhla do života. Sbírku vypsali třeba studenti Mendelova gymnázia. Sháňka byla nejen po potravinách, ale také třeba po teplém oblečení, svíčkách, baterkách nebo zdravotnickém materiálu.
A dobrovolníci pomáhali také Ukrajincům v Opavě s adaptací na nové prostředí. Studenti středních a vysokých škol docházeli do hromadných ubytoven, nejen aby poskytli důležité informace pro život v novém městě, ale také proto, aby jim zpříjemnili volný čas.
Rodiny, které se rozhodly zůstat delší čas, přihlásily své děti do škol. Zpočátku byla integrace pozvolná.
V době největší uprchlické vlny se počet Ukrajinských občanů v Opavě pohyboval kolem 1 200, teď je to asi polovina. Jen málokdo tušil, že se z azylu na několik dní stane rok...