Náš svět tedy skončil. Něco podstatného se mění.
Ale co se vlastně (koncepčně) mění? Těžko nalézt jednoduchou odpověď. Připomeňme si některé události posledních měsíců: Krize sociálních systémů v Evropě, patentové spory gigantů jako Apple, Samsung či Microsoft, sebekritické výzvy nejbohatších lidí planety ke zvýšení vlastní společenské zodpovědnosti, demonstrace proti smlouvám SOPA nebo ACTA.
V pozadí všech těchto i dalších událostí je nepříjemný fakt, že ona všeobecně známá pravidla nejsou v souladu s realitou. Starý systém řízení světa už prostě nevyhovuje.
Ano, systém řízení. Zkusme se podívat na náš svět očima auditora systému řízení kvality. Absurdní představa? Jen na první pohled. Co by takový audit odhalil? Praktik hned namítne, že záleží na auditorovi - a měl by pravdu.
Auditor-technokrat by snad ani žádnou neshodu nenašel, neboť až na drobné výjimky vše je v souladu s dokumentací (legislativou, direktivami EU). Auditor-obchodník nás pravidelně informuje o neshodách, které našel prostřednictvím trhu - ne nadarmo jsou v mnohých médiích akciové trhy, dluhopisy nebo rating trvalým tématem číslo jedna. Auditor-občan shledává neshody v systému především mezi proklamacemi managementu (politici) a reálnými dopady na svou peněženku. No a auditor-podnikatel už ani neshody nehledá - buď už dlouho produkuje v Asii nebo, má-li štěstí, je štědře hýčkán rozmanitými eurodotacemi.
Je problém najít nestranného auditora, onu třetí stranu hodnotící objektivně a ze všech hledisek. Přesto všichni máme představu, co se zadrhnulo v realizaci P-D-C-A modelu, té mantry všech, kteří někdy měli co do činění se systémem řízení kvality v nějaké firmě: Světu chybí výrazné vize (P), které by měly jasnou a čitelnou perspektivu a byly by schopny naplnění (D), zřetelně selhaly kontrolní mechanismy (C) a přijímaná opatření (A) jsou jaksi nemastná neslaná.
Je to možná až příliš jednoduché. Možná ale opravdu stačí jen začít zase důsledně dodržovat P-D-C-A model. Nejen firmám, ale i světu, to může pomoci.
