Dříve bývaly domácí zabíjačky na denním pořádku a patřívaly k vyvrcholením hospodářského roku. Dnes se stávají pomalu vzácností.
Antonín Dudešek, řezník, Tupesy: „Ubývá, přátelé, ubývá domácích zabíjaček. To co jsem dělával dřív, takových sto čtyřicet za ty tři měsíce, tak teď takových dvacet pětadvacet.“
Světelská pohoda se proto před lety rozhodla nenechat tradici venkovských zabíjaček ve vesnici zaniknout úplně.
Leoš Sekanina, Občanské sdružení Světelská pohoda: „Zabíjačku pořádá občanské sdružení Světelská pohoda ve spolupráci s radnicí a Světelská pohoda má ve vínku obnovu a udržování tradic. Přestože jsme na venkově, tak některé děti vůbec nevědí, jak taková venkovská zabíjačka vypadá, takže možná i proto.“
Anketa, hosté na zabíjačce:
„Ze zabíjačky mám nejradši tlačenku.“
„Na těch Tomových narozeninách. Taky prase.“
„My jsme na té a tam jsme viděli to prase a ono bylo na rožni.“
„Tak já mám ráda jitrnice, ale ty budou asi až později, takže musím ještě chvíli počkat.“
„Protože máme tady vedle v okolí chatu a chtěli jsme se zúčastnit místní události.“
Na obecní zabíjačce se scházejí lidé z celé vesnice i z okolí.
Petr Pataki, pořadatel: „Letos jsme to pojali trošičku jinak. Všude začínají mozečkem, my jsme začali sádlem. Udělali jsme trošku jinak, jak říkám, dali jsme nějaké maso vařit hned ráno, aby lidi jak nám přijdou kolem jedenácté hodiny tak si mohli vytáhnout něco z kotla“.
Zabíjačka bývala vždy také významnou společenskou událostí. Dnes je tomu nejinak.
Petr Pataki, pořadatel: „Dost často se stane, že nám přijdou lidi, snijou nám z těch stolu ten ovar a takovéto věci a my potom, co nám zůstane, samozřejmě uděláme jitrnicový prejt, ale budeme ho prodávat v sáčku jenom na váhu, kdo si co vezme, bude mít. Nechybí nám samozřejmě kořalička, nechybí nám vařonka, dobré pivečko.“
Dodržování hygienických předpisů je na obecní zabíjačce naprostou samozřejmostí.
