Báňští potápěči trénovali opět na Žermanické přehradě, mrzelo je, že vodní plocha není zamrzlá

Jaroslav Provázek, náměstek ředitele, hlavní mechanik HBZS, Diamo: “Tento výcvik je součástí pravidelného výcviku báňských záchranářů potápěčů. Ta potápěčská skupina u nás na Hlavní báňské záchranné stanici je založena zejména proto, že všechny doly v Ostravsko-karvinském revíru jsou doly s nebezpečím průvalu vod, proto tu skupinu udržujeme. Pořádáme dva výcviky podle předpisů. Jeden se koná v létě v takzvaných dekompresních hloubkách, to znamená na hlubším lomu a v zimě simulujeme tu možnost potápěče bez možnosti přímého vynoření. Podobnost mezi tímto zimním potápěním je zejména v tom, že nacvičujeme tu odolnost potápěčů pro potápění v polních podmínkách, kdy se potápíme v zatopené důlní chodbě. Nacvičujeme dokonce průnik zatopenou důlní chodbou a následně přezbrojení potápěče do klasického dýchacího přístroje a zásah v nedýchatelném prostředí, což může kdykoliv v dole nastat.”

Milan Sabo, báňský záchranář: “Je to vlastně komunikace pod vodou, kdy my se dorozumívá jak s hladinou, tak můžeme mluvit mezi sebou. Takže, když máme nějakou práci, tak si můžeme pomáhat tím, že pod vodou takhle spolu komunikujeme. Dříve jsme to tak měli, mohli jsme se dorozumívat jenom se základnou na hladině, ale teď když spolu mluvíme pod vodou, tak si můžeme navzájem pomáhat. I v nějakých krizových situacích třeba.”

Martin Heligman, báňský záchranář: “Ponor proběhl hladce bez komplikací. Měli jsme tam takovou pracovní činnost, že jsme vrtali vzduchovou příklepovou vrtačkou díru do betonové kostky. Takže to byl takový pracovní ponor. Viditelnost je tam zhruba jeden metr, teplota vody dva stupně, hloubku jsme měli tři metry.”