Farma funguje v Huzové již bezmála 25 let. Má na co navazovat.
Gabriela
Vranová, majitelka farmy: „Koně tady vlastně mají tradici,
vedle ve vedlejší vesnici v Arnolticích se chovali vlastně
remonty. Tam bývalo 150 koní ještě těsně i po válce. Takže
tady v tomhletom kraji mají koně tradici, i vlastně sudetští
němci když se dělávalo s koňma tak v té vesnici bylo skoro 100
koní pro práci.“
Za vznikem ranče v Huzové stála vlastně celoživotní láska i zkušenosti majitelky, místní rodačky, postupně i milovnice westernového ježdění.
Gabriela
Vranová, majitelka farmy: „Mě teda koně chytli už jako dítě,
já si pamatuju ten svůj první okamžik, když jsem byla malá a
viděla jsem, tady jezdil takovej zootechnik tady pracoval a jezdil
na koni. A když byl dětskej den tak nás vozil a já si prostě
pamatuju ten okamžik jak taková ta láska vznikla. Dostal se k nám
western, který nám úplně učaroval, protože to k té přírodě
úplně patří. Takže ta yjížďka, romantika, na kterou jsme si
jako děti vždycky hráli, takže jsme začli dělat pomalinku
tohle.“
Láska ke koním dovedla farmáře postupně k jejímu šíření mezi děti všeho věku. Vznikají tak tábory s koňmi. První letošní turnus právě začíná.
Gabriela
Vranová, majitelka farmy: „Tento turnus máme zaměřenej, že
budeme chodit do přírody na vyjížďky, tohleto jsou zkušený
děti, který umí už jezdit, už umí klusat, cválat a zároveň
si některé děti chtěly rozšířit obzory, aby mohly pracovat s
tím koněm vlastně na ruce. My nejsme jako klasickej tábor, my
děláme výcvik na koni s těma vyjížďkama. Tady bývá Huzovskej
škopek koncem léta, tak to taky chodíme na koni, to je taková
turistická akce, pak máme akci pro malý děti vlastně pro ty, co
začínají,“
Děti se za koníky na ranč do Huzové sjíždějí ze širokého okolí.
Gabriela
Vranová, majitelka farmy: „Z daleka, i z Prahy jsme mívali děti,
z Ostravy hodně jezdí, ale víceméně teďka máme z okolí. Takže
vlastně tady mám neteř, od kamarádky jsou tady děti, který nás
znají a pak si to zase řeknou.“
Anketa,
návštěvníci farmy: „Proč sem chodím? Protože sem chodím asi
už od osmi, od devíti let a už bych nechodila nikam jinam, A koně
mám moc ráda. A tady to mám taky moc ráda. Nejsem odsud, jsem ze
Šternberka, to je tak 15 km odtud.“
„Chodím
sem ráda, protože mám koně hrozně ráda, paní Vranová je
hrozně hodná. Cválat, klusat umím, paní Vranová nás nejdřív
učí na londžce, což je prima, když jsme tady na táboře tak je
tady hrozně dobrej kolektiv.“
„Líbí
se mi, že se o ně můžem starat a celej den o ně pečujem a že
se s něma mazlíme a cvičím s něma různý ty, přes překážky,
třeba i bez vodítka. Už jsem tady popáté na tomhle táboře, moc
mě to tady baví. Z Haukovic, to je u Újezda u Uničova.“
„Mám
ráda koně, je tu zábava a dobré to tu je. Ze Slovenska, z Oravy.“
„Jezdíme,
chodíme ny vyjížďky, děláme tady na ruce parkury, a cvičíme s
koňma, snažíme se je naučit aby měly dobrej kontakt s lidma,
kolikrát jseme za nima jen tak do ohrady se na ně kouknout,
proběhnout se s nima, pomazlit je prostě. Jelikož tady bydlím tak
jsem tady skoro furt.“
Předpokladem pro práci s dětmi jsou především vhodná plemena koní.
Gabriela
Vranová, majitelka farmy: „My chováme vlastně plemeno Paint
Horse, to jsou tady ten flekatej co chováme, a Quarter Horse. To
jsou koně vlastně klidní, svalnatí a v podstatě se hodí jako
právě pro ty dětí, pro tyvyjížďky, protože oni jsou klidní,
silní jsou, i malý dítě na nich může jezdit tím, že jsou
klidní, takže nemusíme mít třeba poníky ale unesou i dospělýho
člověka. Právě že se věnujeme tomu westernu, že nám to
učarovalo, tak tady ty dvě plemena jsou pro nás priorita.“
Ranč Tulácké nabízí různé formy pobytů s koňmi, od víkendových po výcvikové pobyty. Všechny informace můžete získat na facebooku nebo webových stránkách. Každopádně to bude stát za to.
