Moravskoberounský Běh do vrchu je jednou z mála akcí, jehož tradici nepřerušila ani covidová pandemie. Především díky zápalu pořadatelů a věrnosti všech nadšenců.
Vašek Polcer, rozhodčí: „Působím tady od zrodu tohoto závodu, nechyběl jsem ani jeden ročník."
Jiří Žáček, předseda pořádající TJ: „Ano, běžel jsem to, je to pěkně zajímavá trať.“
Jaroslav Kováč, vedoucí týmu: „Jsme z Břidličné, startujeme za lyžařský oddíl Břidličná, máme tady 17 závodníků."
Díky startům dvojic po půl minutě závod trval zhruba hodinu. O to větší to byl adrenalin. Zúčastnily se všechny generace závodníků.
Josef Bubela, nejstarší účastník: „Bydlím ve čtvrtém patře, takže trénuji denně několikrát a bude mi 76 v listopadu.“
S dechem závodníci vydrželi, co však odcházelo nejvíc, byly svaly.
Anketa, závodníci: „Ty schody, to je nejhorší a nohy potom.“
„Nejhorší asi byly ty schody nahoru.“
„Jsme tady jako rodina. Přijeli jsme z Otrokovic.“
„Dobrý, ale je to náročné.“
„Řekla bych, že určitě nohy. Asi tady před těmi schody je to hodně náročné.“
Závod je úspěšný také díky dlouholeté podpoře města Moravský Beroun.
Rostislav Hrdlička (nestr. za ANO), místostarosta Moravského Berouna: „Je to úžasné, že se tady sejdou lidi, kteří fandí sportu a dělají něco pro své zdraví.“
Radim „Háša“ Smažák, autor a organizátor závodů: „Každopádně bych poděkoval všem, co přijeli. Z celého regiomu ať už olomouckého nebo ostravského. Je to rok od roku horší. Ale jsme zdraví a to je důležité.“
Vyhodnocování více než desítky kategorií trvalo déle než samotný závod. Přesto se dá říct, že zvítězil každý, kdo doběhl. A to především sám nad sebou.
