Mezi turisty je chata Prašivá velmi oblíbená. Snadno dostupná je z několika směrů. Lidé oceňují dobrou kuchyni, klasické turistické ubytování i možnost vystoupat na rozhlednu. Podoba chaty je přitom věrná době jejího vystavění v roce 1921.
Jaromír Polášek, historik, Muzeum Beskyd: “V 1920 místecký architekt Jaro Čermák vypracoval plány a na jaře 1921 začali muži a ženy sbírat kamen. Státní správa lesů a statků se sídlem ve Frýdku, předchůdce státních lesů, poskytla zdarma na sto let pozemek na postavení chaty a nepostavili ji na vrchu, jak původně mysleli, ale tady poblíž toho kostela svatého Antonína Paduánského. Práce šly velice rychle. V létě už byly vykopané sklepy, vodojem, začalo se roubit, stavět a v září chata byla připravená na slavnostní otevření.
Přišlo tehdy více jak 2,5 tisíce lidí a od té doby sem chodí lidé navštěvovat jednak dřevěný kostel svatého Antonína Paduánského, chodí tady na poutě, chodili tady na tábory lidu, chodí tady do chaty a ta návštěva je taková stabilní celých těch dlouhých 100 let.”
Jan Havelka, čestný předseda Klubu českých turistů: “Chaty tohoto typu se přestaly stavět někdy v polovině 20. let. Tady stojí ještě jedna chata na Ondřejníku, která tu věžičku má. Bohužel ta je v takovém stavu, že se ji chystají zbourat.”
Chata Prašivá měla poměrně pohnutou minulost.
Jan Havelka, čestný předseda Klubu českých turistů: “Po roce 1939 připadla do polského území a pak tady byli Němci, pak ji získal Klub českých turistů nazpátek. No ale pak ztratil všechny chaty a pak ji po soudních sporech získal odbor Frýdek-Místek, který ji zachránil, aby nespadla, ale byla taková že jen tak tak by spadla stejně. Takže teprve, když se našla osoba, která dala dohromady partu dalších lidí a která věděla, jak sehnat peníze a která věděla, jak sehnat podporu široké veřejnosti z okolí obcí a tak dále, tak se podařilo něco, kde já řeknu, že o tom hodně vím, něco téměř neuvěřitelného. Já jsem tady teď dvě noci spal a v té chatě je všechno bezvědně opraveno. A jelikož jsem tady byl, když se to dělalo, tak vím, že tady chyběly kusy vnějších trámů, které byly shnilé a všechny ty trámy nahradili, nikde to nezáplatovali něčím moderním. Je to kultovní místo nejenom proto, že tady je ten kostelík, ke kterému se dělají poutě, ale ono je to kultovní, že to je prostě výletní místo pro široké okolí.”
Celodřevěné stavení prošlo v minulých sedmi letech průběžnými opravami. Potřebné peníze se podařilo získat díky sbírkám a štědrosti radnic v okolí.
Martin Stiller, provozovatel chaty Prašivá: “Na Prašivé už jsme teď sedmým rokem a těch věcí, kterých se tady udělalo, je samozřejmě strašně hodně. Důležité je zmínit, že obrovskou podporu máme ze strany obcí, měst, krajů, různých firem a institucí, ale samozřejmě je důležité zdůraznit tu veřejnostní podporu. Ty stovky a stovky dobrovolníků, kteří tady pomohli. Odpracovalo se tady 15 tisíc hodin dobrovolnických prací, tak to musí samozřejmě musí být někde vidět. Takže zmíním například kompletně celé interiéry, ať už je to Valečkův sál, historická Bezručova jizba nebo ta nová banketka, které teď říkáme klubovna Klubu českých turistů. Samozřejmě kuchyň, výčep, chodby. Pro hosty jsme zrekonstruovali taky už ve dvou etapách pokoje. Takže to jsou ty interiérové věci, které jsou vidět a naopak je tady samozřejmě hotovo spoustu věcí, které vidět nejsou. Nová elektropřípojka ke studním, tepelné čerpadlo. Nyní plánujeme novou čistírnu odpadních vod, takže to jsou zase velikánské věci strategické za obrovské finance, které vidět nejsou, ale samozřejmě ta chata by se bez nich neobešla.”
Chata Prašivá je oblíbeným cílem turistů a ti jsou za její opravu vděční. Jen neradi by o ni přišli, jako se to stalo u jiných horských chat.
Jan Škutek, turista: “Z Komorní Lhotky tu chodíme tak 3x, 4x do roka. Opravovat se to opravovalo pěkně. Není to jak na Slaviču, jak nám to tam teď zburali.”
Alfons Konečný, turista: “Jsme tady poprvé, Jsem z Vřesiny u Hlučína. Přijeli jsme jen na výlet. Nevěděli jsme, že je tady takový vzácný den, že chata slaví 100 let. Byli jsme se podívat v kostelíku sv. Antonína. trefili jsme na pana faráře, který nám otevřel a mohli jsme se do kostela kouknout.”
A jedna důležitá informace na závěr. Slavný medvěd, který děsí návštěvníky chaty u hlavního vchodu, pochází z Vysokých Tater, kde byl uloven někdy kolem roku 1930.
Jaromír Polášek, historik, Muzeum Beskyd: “Symbolem chaty na Prašivé je medvěd hnědý. Je to chudák, který má takový zajímavý osud. Ředitel Státní správy lesů a statků ve Frýdku Jindřich Duras byl vášnivý nimrod a někdy v roce 1930 měl povolení odstřelit 2 medvědy. Střelil je ve Vysokých Tatrách. Jeden ten medvěd držel tác na skleničky a druhý držel lucernu a vítal hosty. Takže, když přišla návštěva, tak ten medvěd z Prašivé držel lucernu, ta se rozsvítila, všichni ucouvli, medvěd vyceněné zuby… Jenomže to skončilo tak, že jeden z těch medvědů byl potom na bývalé měšťanské škole, a druhý byl v muzeu. Pan Škuta ho chtěl vzít do muzea, ale byl už takový opelichaný, takže nakonec skončil tady na Prašivé. Každý z těch turistů, který na něho sáhl, tak mu udělal trošku díru do kožichu. Sem tam si vzal dráp nebo zub jako suvenýr, takže zhruba před 15 lety se medvěd z Prašivé vystěhoval. Dělali ho preparátoři v Bílovci. Byly domodelovány drápy, zuby, doplnila se vypelichaná kožešina, nabarvil se, takže je z něho dneska zase po řekněme 90 letech fešák jako za mlada.”
