Výstava dokumentuje, jak nás koronavirová pandemie ovlivnila. Učitelka, lékařka, řidič, psychoterapeut nebo student se svěřují s tím, co nyní prožívají. Přibližují radosti i strasti, které doba, kdy halíme tvář do roušek, přináší.
„Snažili jsem se tu skupinu lidí vybrat tak, aby byl každý z jiného oboru, z jiné sociální vrstvy. Abychom měli vzorek napříč společností,“ přiblížil jeden za autorů Ivo Žídek, který studuje na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity. A jeho kolega Jan Langer doplňuje:
„Tato výjimečná doba nepřináší lidem jen komplikace a těžkosti, ale přináší i spoustu pozitivních podnětů. Lidé mají více času k zamyšlení, nebo k tomu, aby se pustili do nových věcí.“
Jedním z tří desítek portrétovaných byl i restaurátor Jan Krásl. Pandemie jej oddělila od přítelkyně, která musela zůstat kvůli zavřeným hranicím v Thajsku. Takto popisuje vznik svého portrétu: „Sešli jsem se jednu neděli odpoledne, šli jsme ven a hledali místo, kde by bylo dobré světlo. Povídali jsme si, udělali pár snímků a z povídání pak vznikl text. To je vše,“ usmívá se.
Smělý projekt mladých fotografů, který je sociologickou sondou této doby, vznikl během několika dnů.
„Určitě je to dokument této doby. Až se na tyto fotografie za čas podíváme, zavzpomínáme na to, jaké to bylo. A mladší generace možná budou přemýšlet, proč lidé chodili s rouškami, zda to byl nějaký módním doplněk,“ říká sociolog Jiří Siostrzonek.
Toto je první otevřená výstava v Opavě v době karantény. Výstavy v galeriích zůstávají zatím zavřené.
„Myslím, že do vnitřních prostor se lidé nyní nepohrnou, tak jsem rád, že jsme pro ně můžeme připravit aspoň něco venku,“ říká kurátor výstavy Jan Kunze z Opavské kulturní organizace, který se zároveň stal také jedním z portrétovaných.
