Do pečení se Martin Knappe pustil v roce 1992, kdy postavil na nohy krachující pekárnu. Z podniku o několika zaměstnancích se postupem let stala firma s víc jak stovkou pekařů, kterou časem přestěhoval do velké výrobní haly. A protože se zajímal o historii svého řemesla, zůstalo v nové budově také místo pro malé muzeum, které tady připravuje. První exponáty byly stroje, které vyřadil, když modernizoval výrobu.
Martin Knappe, majitel pekárny Knappe: " Chci dalším generacím ukázat ten posun a vývoj strojů. Na čem dělali naši tátové, dědové, ne čem jsem se učil já a na čem se dělá pečivo dnes.“
Zatímco dříve byl základním artiklem chléb, postupem času se to měnilo. Stále oblíbenější byly rohlíky. Stroj na jejich výrobu se během desetiletí nijak zásadně neproměnil. A nebo tento stroj na kaiserky. Rozdíl je jen v tom, že dnes se nemusí vše dělat ručně, ale pečivo vyjíždí z přímo z linky.
Problematiku pečení chleba dobře mapuje tato osm desetiletí stará technologie výroby. Už tady se píše, jaký vliv má na výsledek druh mouky, nebo také počasí.
Martin Knappe, majitel pekárny Knappe: „Jsou tady popsány dobře vady výrobků, především chleba. Je to nejen názorně ukázáno a popsáno, ale jsou tady i rozbory, jak tyto vady vznikaly.“
Své místo v tomto mini muzeu pekařství mají i nejrůznější druhy vah, ošatky na pečivo nebo staré výuční listy pekařských tovaryšů.
A také míchačka těsta, na které se Martin Knappe učil pekařskému řemeslu. Stejně, jako všechno ostatní, i ona je funkční.
