Jiří Nekvasil, ředitel, Národní divadlo moravskoslezské: “Vystoupit z toho prostoru zavedeného, nebo ten, který známe, to znamená z té domovské scény, je vždycky výzvou. Velkou výzvou je, že se dostáváme do prostoru, který vlastně není divadlem. Je to sakrální prostor, je to kostel, i když má tu výhodu, že vlastně nejsou tady pevné lavice, ty byly odstraněny při poslední rekonstrukci a vlastně je to děláno i s tím, že to může sloužit jako prostor pro koncerty nebo i pro performativní záležitosti. Takže jsme využili té možnosti, vzhledem k tomu, že máme Divadlo Antonína Dvořáka první dva měsíce sezony zavřené.”
Tým musel promyslet každý detail – kam umístit diváky, hudebníky i zpěváky. Kostel pojme jen asi 130 lidí, ale díky své akustice vytváří mimořádně působivou atmosféru. Orchestr se tentokrát stal součástí samotného děje – obklopuje hlavní postavu Josefa K., který se v symbolickém kruhu marně snaží dobrat pravdy.
Jiří Hájek, pěvec, Národní divadlo moravskoslezské: “Postava Josefa K. pro mě byla určitá výzva díky rozsahu té role. Je to hlavní postava a v podstatě ve všech scénách má co říct k ději. Tím pádem je to hodně textů, je to hodně interakcí mezi kolegy a mezi ostatními postavami. A to byla asi největší výzva pro mě. Jinak já mám trošku už s Philipem Glassem nějakou zkušenost, takže hudba ta mě nezaskočila.”
Bree Nichols, americká pěvkyně: “Mám radost, že můžu tady dělat debut v Ostravě, tou krásnou americkou operou. Pro mě je to hodně zajímavé, že tady zpívám Philipa Glasse, protože je žijící americký skladatel a že to nemáme v divadle, ale v kostele, protože samozřejmě zvuk je jiný, ale dělá to úplně krásnou atmosféru této opery.”
Opera Proces je zároveň prvním scénickým uvedením Kafkova díla na scéně Národního divadla moravskoslezského. Pro diváky i umělce znamená tato inscenace zcela nový zážitek – nejen hudební, ale i prostorový.
