dobrovolníků pomáhat v Ostravě všude tam, kde to bylo nejvíce potřeba. Bylo to například na sběrném místě materiální pomoci na Wattově ulici, ale také s navigací nově příchozích uprchlíků na Hlavním nádraží Ostrava. Dobrovolníci ADRA je nejčastěji směřovali do Krajského asistenčního centra pomoci krajině (KACPU) na Černé louce. Na tomto místě pomáhali s tlumočením, hráli si s dětmi, třídili a vydávali humanitární pomoc. Hlídali však i čtyřnohé mazlíčky či uklízeli a dezinfikovali prostory centra.
Katarína Kijonková, mluvčí Dobrovolnického centra ADRA Ostrava: "Míra solidarity, kterou jsme v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině zaznamenali, byla i na poměry naší humanitární organizace nebývalá. To, jak v té chvíli zafungovala občanská společnost, nás velice pozitivně překvapilo. Lidé nabídli kromě finančních a materiálních darů i svůj volný čas. Chtěli i takto vyjádřit podporu Ukrajincům, kteří se ne vlastní vinou ocitli v nouzi. Hlásili se nám stovky lidí, kteří do té doby neměli s dobrovolnictvím žádnou zkušenost. Nakonec jsme jich v Ostravě koordinovali neuvěřitelných 1 091."
Dobrovolnická pomoc se postupem času proměňovala a nově příchozí Ukrajinci nechtěli pouze pasivně přihlížet. Někteří z nich začali brzy pomáhat jako dobrovolníci ADRA v asistenčním centru.
Katarína Kijonková, mluvčí Dobrovolnického centra ADRA Ostrava: "Kdo jiný, než oni sami dokázali nejlépe pochopit, co jejich krajané prožívají a potřebují. Pomáhali tlumočit, hráli si s dětmi, poskytovali psychickou podporu, ale i rady, na koho se obrátit a jak kontaktovat další Ukrajince, kteří už v tu dobu v Ostravě pobývali."
Několik měsíců po vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině rozšířily řady dlouhodobých dobrovolníků ADRA i dvě Ukrajinky. Vděčnost, kterou cítí k Čechům, se rozhodly vyjádřit alespoň tímto způsobem. Není náhoda, že obě ženy mají zkušenosti s dobrovolnictvím i ze své rodné země.
Katarína Kijonková, mluvčí Dobrovolnického centra ADRA Ostrava: "Alla už tři dny po vypuknutí války založila v Kyjevě dobrovolnické centrum. Pomáhali maminkám v porodnici, pekli chleba a vařili pro vojáky, kteří chránili válečnou linii Kyjeva. Alla se posléze podílela i na evakuaci matek a dětí po masakru v Buči. Když se bezpečnostní situace na Ukrajině vyhrotila, rozhodla se i se svým synem Ukrajinu opustit a usadili se právě v Ostravě. Dnes pomáhá jako dobrovolnice ADRA v Domově pro seniory Slunečnice, kam pravidelně dochází za ukrajinským seniorem Volodymyrem (70 let). Ten byl do Ostravy evakuován jako téměř nechodící invalida hned na začátku války. Nyní i díky ní úspěšně rehabilituje a začíná postupně opět chodit. Alla je jediným blízkým člověkem, kterého tady pan Volodymyr má."
Alla, dobrovolnice: "Do Slunečnice docházím obvykle jednou týdně. S panem Volodymyrem si nejčastěji povídáme o životě na Ukrajině ještě před vypuknutím války. Hodně mluvíme o své rodině, práci a běžných věcech, které jsme zažívali tam, ale i tady. Je hezké vidět, jak pokaždé pookřeje, když za ním přijdu. I ošetřovatelky si všimly, že se od té doby zlepšil nejenom jeho zdravotní stav, ale i psychika."
Další silný příběh stojí i za Ukrajinkou Marrí. Ta má také bohaté zkušenosti s dobrovolnictvím na Ukrajině, kde působila mimo jiné i jako zdravotní klaun. Momentálně dochází na dětské oddělení Fakultní nemocnice Ostrava.
Marrí, dobrovolnice: "Do Ostravy jsem přijela už v březnu minulého roku. Ze začátku jsem chodila pomáhat na KACPU, kde jsem se snažila rozveselit a alespoň na chvíli odpoutat od válečných útrap ukrajinské děti. Později, když se provoz centra omezil, jsem hledala další možnosti, jak uplatnit své dovednosti. Obrátila jsem se na ostravskou organizaci ADRA a dnes pravidelně docházím za dětmi v nemocnici. Je výhoda, že jako zdravotní klaun mohu bez jazykové bariéry komunikovat i s českými dětmi. Bylo však moc fajn, když jsem zcela náhodou v nemocnici natrefila i na ukrajinského chlapce, který byl hospitalizován na dětském oddělení. Ta nefalšovaná radost byla skutečně oboustranná."
Obě tyto vysokoškolsky vzdělané ženy si ze všeho nejvíce přejí, ať válka na Ukrajině brzy skončí a ony se budou moci vrátit domů. Do té doby však chtějí bydlet v Ostravě a žít zde plnohodnotný život. Několikrát týdně dochází na kurzy češtiny a hledají si práci, ve které by mohly uplatnit své znalosti a zkušenosti. Věří, že se jim to brzy povede. U dobrovolnictví však chtějí zůstat i poté. Česká společnost je přijala a pomohla jim a ony jí to teď chtějí vrátit.
