Výstava je pořádána ve spolupráci s Židovským muzeem v Praze a představuje osudy šesti židovských dětí od roku 1938 do roku 1945, respektive do současnosti, v kontextu historických událostí. Osobní příběhy jsou pro návštěvníky výstavy klíčem k historickým událostem předválečného a válečného Československa.
„Vždy je smutné, když lidé vedení zlobou a nenávistí zneužívají svou moc. A holocaust je tragickou připomínkou událostí, které by se již nikdy neměly opakovat. Proto je důležité předávat tyto informace i dalším generacím a nezapomenout na to, co vše může zneužívání moci způsobit. Věřím, že výstava Neztratit víru v člověka, která poskytuje pohled očima židovských dětí, zaujme malé i velké návštěvníky. Je velmi autentická,“ zve do podkroví bíloveckého muzea starostka města Renata Mikolašová.
Součástí projektu je i webová stránka www.neztratitviru.net, která podrobněji představuje zmíněné osudy dětí a je možné se zde seznámit i s archiváliemi dokumentujícími události druhé světové války a holocaustu českých a moravských Židů.
Výstava se řídí aktuálně platnými Hygienicko-protiepidemickými opatřeními Ministerstva zdravotnictví. Děkujeme, že respektujete veškeré pokyny pořadatelů.
***********
Zajímavosti (zdroj: www.neztratitviru.net)
Víte, že v březnu 1939 byla v protektorátu přijata protižidovská nařízení, která zakazovala výkon profese židovským advokátům, práci ve veřejné správě, v ústavech a institucích, práci u soudů i ve školách? A dokonce byl zakázán i výkon praxe pro lékaře „neárijského původu“ ve všech zdravotních zařízeních.
Od července 1939 byl zákaz rozšířen i na výuku židovských dětí na německých obecných a středních školách, o měsíc později bylo Židům zakázáno navštěvovat hostince a kavárny, pokud nemají prostor vyhrazený pro Židy, později jim to bylo zakázáno úplně. V září museli Židé odevzdat rozhlasové přijímače a měli zákaz vycházení po 20. hodině a další. V průběhu roku 1939 vzešla ještě mnohá další opatření, Židé byli vyloučení ze všech spolků a nesměli navštěvovat sportovní hřiště, a to ani jako diváci.
V roce 1940 opatření přibývala, Židé mohli mít jen vázaný bankovní účet, nesměli řídit podniky, které byla převedeny do árijských rukou, museli přihlásit stav svého majetku, nesměli chodit do divadel ani kin. Nakupovat mohli jen v určenou nákupní dobu, v tramvajích jezdili pouze v poslední voze a na zadní plošině. Nesměli měnit bydliště a opouštět jeho obvod, občanské legitimace měli označeny červeným písmenem J.
V roce 1941 už byly Židům konfiskovány i telefony, zrušen příděl jablek, cukru i luštěnin, museli odevzdat řidičské průkazy, nesměli rybařit, chodit do lesů, dokonce ani do těch soukromých, nesměli dostávat poukázky na šaty. V září 1941 byla všem Židům od 6 let věku nařízena povinnost viditelného označení žlutou šesticípou Davidovou hvězdou a přicházely další zákazy – Židé nesměli do veřejných knihoven, kouřit tabák a obstarávat si tabákové výrobky, odebírat holicí mýdlo a v obchodech nesmělo být židům poskytnuto ovoce a cukrovinky, marmelády a džemy, ryby, drůbež, zvěřina nebo sýry. Židé směli být zaměstnáni pouze ve skupinách, odděleně od ostatních zaměstnanců, nesměli být vyučeni v oboru.
