Asi nejznámější je Günther Kuboň jako ředitel frýdeckomístecké Školy života a držitel ceny města za dlouholetou práci s handicapovanými lidmi.
Günther Kuboň, ředitel Školy života, držitel ceny města: "Bude to znít neuvěřitelně, ale poprvé jsem se s postiženými lidmi setkal před zhruba čtyřiceti lety. V roce 70. nebo 71. Tehdy jsem byl jako pedagogický dozor někde na Opavsku, na řepné brigádě s našimi učni. V té době bylo 90 procent postižených lidí zavřených v ústavech. Až po roce 89 se tito lidé začali pohybovat mezi námi. To tenkrát nebylo. Po rozhovoru s vychovatelkami jsme zjistili, že jsou tito lidé úplně normální, že jsou stejní jako my, jen jsou trošku jiní. Jiní proto, protože vypadají jiní, ale duše mají stejné!"
Anketa, klienti Školy života: "Já si nemohu stěžovat. Oni jsou tady na mě strašně hodní." "Ta škola je super. A pan učitel je šikovný, hodný chlap. A chodíme často ven."
67letý pan Kuboň se narodil v Petřvaldu u Karviné. 25 let učil na hornickém učilišti. Poté dělal vedoucího rekreačního střediska v Kunčicích pod Ondřejníkem. Mezi handicapované se před 15 lety dostal díky manželce.
Marie Kuboňová, manželka: "Já jsem tady byla jako nejstarší, chtěli mě zvolit ředitelkou, ale já nejsem organizační typ. Tak jsem navrhla manžela s tím, že má hodně známých, ale i zkušeností. Začal tady začal na čtyři hodiny denně pracovat. A zavedlo se to tak dobře, že to začalo fungovat po všech stránkách. Lidé se dali dohromady."
Se ženou jsou spolu už 45 let. Vychovali dvě dcery. Dnes je pan Kuboň pětinásobným dědečkem. Kromě Školy života trénuje volejbal. V minulosti hrál druhou ligu. Ke sportu vede samozřejmě i handicapované.
Günther Kuboň, ředitel Školy života, držitel ceny města: "Já mohu říct, že mi současná práce kterou dělám, nevzala nic. Ona mi jenom dala. Dala mi pocit štěstí, kdy při pořádání různých her, akcí, vidíme úsměvy."
Škola života letos oslaví dvacáté výročí. Dnes do toho denního stacionáře chodí 17 lidí.
