Že jsou stonavští krojovaní horníci mistry nejen svého řemesla, ale také improvizace, dokázali cestou do Stříbra na 14. setkání hornických měst a obcí. Stonavané se ho zúčastňovali poprvé, rozhodnuti reprezentovat svoji obec co nejdůstojněji.
Málem se nepovedlo. Noční pouť na druhý konec republiky totiž průběžně komplikovaly problémy autobusu. Drhnout začal u Olomouce a před Prahou, ve chvíli, kdy se už ve Stříbře šikovalo na náměstí 80 našňořených hornických spolků z Čech, Moravy, Slovenska, Polska, Maďarska i Německa, se zdálo, že Stonavští skončí umrzlí na dálniční benzince. Po domluvě pražského servismana si ale autobus dal přece jen říct a po 11 únavných hodinách do Stříbra přece jen dorazil. Stonavanům nezbylo, než se za úžasu místních hodit do gala přímo v autobuse či na ulici a doufat, že i bez zrcadla zvládnou předpisové oblékání jak pánové, tak dámy, které vznešenost hornických uniforem doplňovaly malebností těšínských krojů.
Stonava je jednou z mála obcí, kde se ještě černé uhlí těží. A jedinou, která své krojované horníky vystrojila bílými chocholy, které budily všeobecný obdiv. Dokonce větší, než bílé kalhoty horníků z Příbramska.
Pavel Šlapák, KKH Příbram: "Když byli přát císaři k narozeninám, dal jim výsadu, že březohorští horníci mohou nosit bílé kalhoty."
Do rubání ale stejně jako Stonavané oblékali klasické tmavé fáračky. Bílá patřila na slavnosti podobné tomuto setkání, na kterém všechny hornické spolky dostaly ještě další parádu - stuhu na zástavy. Jednu z nich nesl také předseda měst a obcí Karvinska, podle kterého mají podobná setkání i v době útlumu hornictví pořád velký význam.
Václav Holeček, předseda SMOK: "Když se podíváte, jsou tu staří i mladí, takže to setkání dá pokaždé něco nového. Ti lidé se setkají, pobaví, zavzpomínají."
A na to se těšili i Stonavané. S šachtami jsou sžití a svými zkušenostmi z hornického života uměli zaujmout i ve Stříbře.
Ladislav Kajzar, předseda KKH Stonava: "To není jen dřina, ale taky umět se bavit, ukázat mladým, co je to hornictví, že je to i humor, který nemá nikdo, než horníci."
Jestli je ten humor stejný i na druhém konci republiky, o tom se Stonava bude moci přesvědčit sama. Krojovaní horníci si tady totiž okamžitě našli zpřízněné duše z Náchodska, navázali s nimi družbu a pozvali je na Karvinsko. Stonava nabídla to, co se nedá odmítnout.
Ladislav Kajzar, předseda KKH Stonava: "Jen to nejlepší. Kamarádství, zábavu a dobrou spolupráci."
To sice funguje mezi hornickými spolky, ale spolupráce hornických měst v posledních letech naopak vázne.
Dalibor Závacký, náměstek primátora Karviné: "Každé město má jiné zájmy, jiná specifika a hornictví si musí řešit samo. My jsme to vyřešili dohodou s OKD na 10 let a máme zajištěnu funkci a životnost města na dalších 10 let."
Ještě bohatší zkušenosti v tomto směru má Stonava, které se dokonce podařilo uniknout kvůli těžbě vymazání obce z mapy. Kdoví, možná právě družební hornické spolky si odtud odvezou recept, jak na to i u nich doma. Ostatně, o tom šla mezi havíři řeč i při slavnosti, mezi kulturními vystoupeními či při večerním loučovém průvodu. Jako za středověku je provázeli rytíři, tamboři, občas se mihli permoníčci a nad tím vším bděla hornická patronka svatá Barbora, která všechny svorně dovedla až na historické náměstí.
