Přikrmování zvěře je odpovědná a odborná činnost. Pokud chcete jelenům, srnkám, daňkům, ale třeba i divokým prasatům dopřát něco na zub, zapomeňte na zbytky z domova. Základním pravidlem přikrmování je pravidelnost. Na tu je zvyklá od září do konce dubna i zvěř i v Hukvaldské oboře.
Lidé nosí krmivo do obory celkem pravidelně. Oborník Koutný si pochvaluje, že se dárci vždy nejdříve s tamními myslivci poradí, a pak až sypou krmivo do krmítek. Stejný postup by lidé měli dodržet i v lese, kde by zároveň měli respektovat tamní život a co nejméně zvěř při každodenních rituálech rušit.
Zimní jídelníček mohou lidé zvěři zpestřit například větvemi ořezanými z ovocných stromů,... ještě lepší je seno a sláma a také kaštany, žaludy, bukvice a kukuřice.
A stejná pravidla platí i pro krmení ptáků. Zároveň je důležité správné umístění krmítka, do kterého rozhodně nepatří zbytky z kuchyně, jako solená, smažená a pečená jídla nebo pečivo. Pro ptáky to mohou být i smrtelné kombinace. Ideální krmení je například slunečnice, oříšky nebo syrový lůj. Kosi mají rádi jablka a nejraději zobou ze země. Ostatní ptáčci upřednostňují krmítka, která umístíme alespoň 1,5 m nad zemí a dva metry od nejbližších stromů či keřů, na kterých by mohli číhat predátoři. Teprve tam se budou strávníci cítit bezpečně.
Lidé často krmí také vodní ptáky, ani pro ty není pečivo příliš ideální. Prospívá jim obilí, kukuřice nebo nakrájená zelenina.
