Jaroslav Michna, kurátor výstavy: “Tereza ve své tvorbě propojuje dvě základní linie, které by se daly kontrastovat proti sobě. Jedna z nich je racionální, to jsou různé geometrické tvary, linie nebo nějaké axonometrie domnělé architektury a druhá poloha je iracionální, která je spíš taková surreální. Ta je demonstrována v obrazové ploše různými levitujícími fragmenty, listy, nitkovitými útvary.”
Malby a objekty ve výstavě odrážejí znaky žitého prostoru v polském pohraničí, kde autorka aktuálně pobývá.
Jaroslav Michna, kurátor výstavy: “Ty jednotlivé předmětnosti z toho prostoru jsou tady vepsané do těch obrazů, ať už to může být kamenný kruh ohniště nebo třeba bezová větev nebo třeba výplet vjezdové brány a podobně. Obecně pracuje hodně s trojrozměrnými prvky v té instalaci, což je patrné i tady v tom paravánu, že ten obraz jakoby vystupuje z té obrazové, nebo z té instalační plochy ven do prostoru stejně jakože zapojuje nějaké objekty nebo architektury obecně do těch instalací.”
Druhou výstavou je výstava výtvarné skupiny Sursum, která působila v letech 1910 až 1912.
Renata Skřebská, kurátorka výstavy: “Tím Sursum Vzhůru bylo myšleno k duchovním sférám, její členové byli Jan Konůpek, Josef Váchal a František Kobliha a chtěli se zabývat tím niterním vztahem člověka, takže vycházeli z motivace okultismu, mysticismu, ale také je zajímal svět pohádek. Vycházeli hodně z literatury, buď to byla literatura Karla Hlaváčka, my zde máme představený i cyklus Karla Hynka Máchy, protože to bylo velké téma Máj v takové té niterné podobě.”
Značný vliv sehrála i inspirace literaturou Otakara Březiny.
