Sociální ústav Marianum vznikl v Opavě v r. 1909. Vystavěla jej Kongregace dcer božské lásky. Po celé století poskytoval azyl hendikepovaným lidem, a to až do r. 2015. Práce novinářky sem zavedla také Zuzanu Urbánkovou. Tady se se „sudetskými dětmi“, jejichž rodiče byli po válce odsunuti do Německa, poprvé setkala.
„Byli všichni německého původu, nevěděli, jak se tam dostali, mnozí neznali své rodiče a co je zajímavé, vyrůstali mezi postiženými, hendikepovanými lidmi, přestože byli zdraví,“ vzpomíná autorka knihy.
Novinářce se toto téma usadilo v hlavě. Začala sbírat materiál, točit rozhovory. Dlouho ovšem trvalo, než osudy čtyř obyvatel Mariana sepsala do knihy. To už se dávno novinářské práci nevěnovala.
“Trvalo to pět let. Leželo mi to v šuplíku, nechtěla jsem se k tomu vracet, protože mi to přišlo bolestivé téma. Ale pak jsem si uvědomila, že ti čtyři staroušci odejdou a nikdo si na ně už nevzpomene. A to mně přišlo líto,” líčí Urbánková.
Útlá kniha se spoustou dobových i nově pořízených fotografií je teď na světě. Přivítat ji přišli také dva ze čtyř hlavních protagonistů – pan Herbert Langer a Robert Pavlorek.
Knihu vydává Slezská univerzita v Opavě.
