Jiří
Štěpáník je včelařem na plný úvazek. Své úly má rozeseté
v polích a zahradách v okolí Opavy. Některé z nich
ale umístil přímo do města. Na střeše jednoho z domů,
mimo dosah lidí, jich má 15. Chová v nich především matky,
které používá k obnově vlastních včelstev.
„V tomto
včelstvu máme matečníkovou lištu, kde máme 17 matečníků,
neboli 17 larviček matek linie Sklenár z Rakouska. Tak
abychom byli schopni obměňovat naše produkční včelstva,“ vysvětluje včelař.
Pokud
by se vám zdálo, že včely nemají ve městě dostatek potravy,
opak je pravdou. Parky, výsadba květin i stromů lákají létavky
k opýlení. Navíc
se zde neužívá chemické ošetření zeleně v takové míře,
jako třeba na zemědělských plochách. „Ve městě je zeleň vysazována uměle tak,aby od
jara do podzimu bylo něco zeleného, aby něco kvetlo. Takže ty
zdroje potravy a pylu jsou od brzkého jara až do pozdního
podzimu,“ říká Štěpáník.
Desetitisíce
včel každý den vylétají z úlu, aby nasbíraly sladký
nektar a přeměnily jej v med. Přitom tato šťáva, která
obsahuje z poloviny vodu, je pro včelu odměnou za její
snažení. "Květ nabízí nektar za opylování. Takže včela opyluje a za to dostane sladkou rostlinnou šťávu, kterou odnáší do úlu," přibližuje včelař.
Další včely šťávu jednoduše přežvýkají: sníží se v ní obsah vody a přidají enzymy. Tak vzniká med, který si včelstva vytvářejí do zásoby na zimu. Za svůj život jedna včela vytvoří jedinou kávovou lžičku medu.
