Ačkoliv je Zdeněk odkázaný na invalidní vozík, může sportovat a dokonce se účastnit olympiády. Díky Tobiášovi, který se mu stal na tomto sportovním klání průvodcem.
Kličkování vozíkem mezi kužely nahradilo klasický běh, ve kterém závodili ti, kteří to zvládli.
„Tím, že tady máme postižené děti, tělesně i na mechanickém vozíku, tak jsme jim museli také přizpůsobit disciplíny,“ vysvětluje organizátorka Lenka Kopřivová.
Stejně tak i hod a skok z místa do dálky postižení sportovci absolvovali podle svých možností.
Ti, kteří jsou na tom o něco hůř, nebo méně zdatní, skáčou za pomoci asistence, že je někdo drží za ruku. Ostatní to zvládnou sami,“ říká rozhodčí Petr Strojný.
Do opavské sportovní haly se sjelo na 150 postižených sportovců od dětí předškolního věku až po dospělé. To je nejvíce v historii čtrnácti ročníků Olympiády pro tělesně postižené. Je už tradicí, že jako asistenti tady působí žáci ze Základní školy Englišovy.
„Já si myslím, že ty zdravé děti poznají, co to je pro děti, které mají nějaký ten zdravotní hendikep sportovat,“ řekla nám učitelka Eva Kociánová ze ZŠ Englišova v
Ale nešlo jen o sport: Olympiáda tělesně postižených je i společným svátkem setkání a navázání nových přátelství. Ovšem medaile a poháry za nejlepší výkony také nechyběly.
