Děj se točí okolo propracovaných marketingových praktik, všudypřítomného sledování lidské aktivity a chování při nakupování, vaření a při dalších „konzumních“ aktivitách s cílem nabízet konkrétnímu člověku údajně ideální produkt a naplnit tak jeho život jasně nalinkovanou spotřebou. „Elizabeth právě opustil manžel, zůstala v domácnosti sama s šestnáctiletou dcerou. Po setkání s Colinem, vedoucím pracovníkem v marketingové agentuře, se Liz i přes svůj počáteční odpor stane jeho kolegyní. Po čase v sobě objeví skrytý talent pro vedení rozhovorů o produktech a propadne tomu natolik, že nakonec pohlíží i na lidi ve svém osobním životě skrz škatulky: co daný člověk používá, jak často, proč to používá takto a nepoužívá něco jiného,“ přibližuje dramaturg Adam Gold.
Jakou hodnotu dnes mají naše osobní informace? Co se stane ve chvíli, kdy trh narazí na člověka, který odmítne svůj život redukovat na otázky kdy, proč a v jaké situaci používá konkrétní produkt? A co se stane, když „přijmete cookies“?
Režie Janusz Klimsza. Dílo přeložil Adam Doležal. Scénografem inscenace je Michal Syrový, kostýmy vytvořila Marcela Lysáčková. V hlavních rolích Renáta Klemensová a František Strnad. Dále hrají Sára Erlebachová, Petr Houska, Kateřina McIntosh a Martin Dědoch.
Martin Crimp ukazuje ve svých hrách mezilidské vztahy jako vyprázdněné a deprimující. Jeho hrdinové nedokáží skutečně prožít lásku nebo radost. Crimpovy postavy hovoří stroze, drží si vždy emociální odstup od reality i od svého okolí. Jeho hry nabízejí vždy skvělé herecké příležitosti. Crimp (který je i známým překladatelem, jazykovědcem, ale komponuje také hudbu) se více zajímá o formální a jazykovou vybroušenost svých her, než o příběh samotný. Bývá uváděn jako jeden z předních autorů britského stylu „in-yer-face theatre", zjednodušeně stylu zvaného „divadlo bijící do očí“. V češtině je směr označován také jako „cool" nebo „coolness“ dramatika (dramatika drsné školy). V 90. letech 20. století styl převažující na britských jevištích. Atak, agresivita, naléhavost, snaha zasáhnout diváka, přimět ho cítit a odpovídat – to jsou atributy stylu. Divák má z představení odcházet zasažen, otřesen a má diskutovat o tom, čeho byl svědkem. V českých divadlech se Crimp objevuje od roku 1994, hru To video nikdo neuvidí uvede NDM v české premiéře.
