Opera se v době svého vzniku těšila velké oblibě především na scénách po celé Evropě a její fenomenální tažení ve 30. letech přetnula až druhá světová válka.
Novodobá premiéra 28. října 2021 v Divadle Antonína Dvořáka, druhá premiéra tamtéž 30. října.
Režii svěřila opera NDM Ondřeji Havelkovi a hudební nastudování Davidu Švecovi. Oba se shodují: Opera bude diváky bavit! „Jde o zcela unikátní dílo vymykající se svou formou obvyklé operní produkci. Je vtipné, hravé, vlastně se podobá spíš klasickému muzikálu,“ láká režisér Ondřej Havelka. „Je to výjimečná opera, kterou nelze zaškatulkovat do jednoho hudebního stylu, najdeme zde jak prvky velké romantické opery, tak i amerického jazzu, hluboká smetanovská lyrika se střídá s rytmy foxtrotů či black-bottomů, do symfonického orchestru nejednou vpadne bicí souprava se saxofony a banjem. V první řadě ale z této hudby a celé naší inscenace dýchá ona pohoda prvorepublikových filmů pro pamětníky, která snad divákům po té nelehké době covidových zákazů a omezení dokáže vykouzlit na rtech úsměv a naději, že i přes všechny potíže může být na světě přece jen hezky…“ přidává se dirigent David Švec.
Klasickému jazzu se celý svůj profesní život věnuje právě Ondřej Havelka a režijní nabídka ho tedy logicky potěšila; pro divadlo byl Havelka podle slov ředitele Jiřího Nekvasila jasnou volbou. „Křičkovy ‚moderní‘ tance a vaudevillové kuplety jsou velmi invenční, vtipné a v multistylové skládačce tohoto dílka určitě potěší,“ napsal Ondřej Havelka mj. do programu k inscenaci. Poupravil některé až příliš naivní repliky v libretu a upustil od návodných komických jmen některých postav. Příjemným překvapením libreta je podle něho povedená politická satira – i tehdy se děly věci nekalé. „Ovšem míra nekalosti byla oproti dnešku jistě mnohem nižší, jinak by Československá republika v té době těžko dosáhla takové hospodářské vyspělosti, prosperity a mezinárodní prestiže. Jakkoli tedy může libreto u dnešního diváka vyvolat shovívavý úsměv, příběh je vtipný, hudba výborná a to je víc než dostatečná platforma pro vytvoření vkusné hudební komedie. Věřím, že Bílý pán bude diváky bavit!“ těší se Ondřej Havelka.
Pro dirigenta Davida Švece, který se zhostil hudebního nastudování díla, to bylo radostné objevování. „Křičkova hudba užívá jak výrazových prostředků evropské romantické opery, tak i vpádu amerického jazzu a divokých rytmů do starých evropských pořádků. Tato koláž ovšem není náhodná, skladatel volí hudební styly podle děje a postav na jevišti,“ přibližuje David Švec. Divák tak uslyší romantickou hudbu s pěvecky náročnými dlouhými party, ale také téměř kabaretní kuplety se zcela zjevnými zámořskými tanci. Najdeme zde onestep, foxtrot či black bottom. Velkou roli tu hraje i česká lidová hudba. Netradiční je obsazení orchestru. „Kromě klasického symfonického orchestru jsou v orchestřišti klavír, banjo, tři saxofony a spousta bicích nástrojů. Lépe řečeno – nástrojů je tolik, že některé hrají i z lóží v parteru a větší bicí nástroje a varhany dokonce ze zkušebny o dvě patra výš,“ prozrazuje David Švec.
Noblesu první republiky dokreslí kostýmy Jany Zbořilové a scéna Martina Černého. Trikové efekty Petr Kasnar, dramaturgie Juraj Bajús. Sbormistr Jurij Galatenko.
Účinkují: Americký velvyslanec Mr. Hollywood Martin Gurbaľ / David Nykl; jeho manželku ztvární Jana Horáková Levicová / Jana Hrochová; jejich dceru Elinor Soňa Godarská / Doubravka Součková; syna Cedrika Markéta Cukrová / Anna Nitrová / Alžběta Vomáčková. Hrabě Jiří - Josef Moravec / Juraj Nociar; duch hraběte Kazimíra ze Satalic - Jiří Hájek / Tadeáš Hoza; kastelánka - Monika Jägerová / Dominika Škrabalová / Alžběta Vomáčková; komorná Andulka - Ivana Ambrúsová / Denisa Bílá / Marcela Gurbaľová/; americký sluha Bob - Václav Čížek / Daniel Matoušek a další.
Exkurs do historie inscenací opery a do práce na jejím novém ostravském uvedení:
„Po premiéře v roce 1929 v Brně autor Jaroslav Křička přistoupil k několika drobným změnám, které svěřil do rukou spisovatele Maxe Broda. V jeho úpravě se poprvé hrála opera německy v zahraničí, a to v německém Breslau (dnes Vratislav v Polsku), a nastartovala úspěšnou cestu po mnoha zahraničních operních domech (Vídeň, Lipsko, Antverpy, Lublaň, Bern, Curych, Helsinky a další, hrála se německy nebo v jazycích daných zemí). V Československu se v nové úpravě opera objevila v roce 1932 v Praze v Novém německém divadle (dnes Státní opera Praha), téhož roku i v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (hudebně ji nastudoval Jaroslav Vogel, režii měl František Paul) a o rok později ji nastudovalo i pražské Národní divadlo,“ popsal Jiří Nekvasil, ředitel NDM.
„Prvním pramenem pro naši novou práci byl skvělý klavírní výtah z roku 1931 – podle něj jsem nahrál na podzim loňského roku celou operu na klavír a poté následovaly režisérské a dirigentské škrty hlavně kvůli zachování spádu děje. Jenže pak z Vídně dorazil devadesát let nehraný notový materiál pro orchestr a zjistilo se, že obsahuje spousty chyb a že některé části chybí úplně. Několik krátkých úseků, které se zachovaly pouze v klavírním výtahu, jsem znovu zinstrumentoval, hlavně jsme však museli opravit stovky chyb v notovém materiálu,“ přibližuje autor hudebního nastudování pro NDM David Švec.
