Představte si místo, kde mohou lidé odložit veškerý tlak, přetvářku i obavy. Místo, kde jsou přijímáni takoví, jací jsou. Lidem ve věku 16 až 45 let, kteří žijí s autismem, intelektovým znevýhodněním a někdy se potýkají s náročným chováním, je Denní stacionář MIKASA často jediným místem, kde mohou být mimo rodinu sami sebou a naplňovat své potřeby. Ve stacionáři se učí praktickým dovednostem, které jim dodávají pocit sebedůvěry a nezávislosti. Společně vaří, uklízí, míchají těsto na dezerty nebo tvoří. Jednoduše objevují každodenní svět. Život se ale neodehrává jen mezi čtyřmi zdmi a tak se vydávají za dobrodružstvím a navštěvují zajímavé atraktivity našeho kraje, prožívají kulturní události nebo se jen tak procházejí v přírodě.
Na první pohled se program jeví jako jednoduchý, ale pro klienty může být skutečnou výzvou. Nejjasněji se odráží v konkrétních lidských osudech. Příběh Volodi dokazuje, že s důvěrou a pochopením je možné snižovat i chování, které dříve okolí děsilo. Voloďa je mladý muž s atypickým autismem a mentálním postižením. Voloďa žije v realitě, kde porozumění není samozřejmostí. Pokud Voloďa nedostane to, co právě potřebuje, ve chvíli, kdy to potřebuje, reaguje náročným chováním – bouřlivě. Jeho tělo se napne, vydává zvuky a někdy škrábe, kouše či tahá pečující za vlasy. V jiných chvílích je agresivní vůči sobě a opakovaně bije hlavou do skla nebo stěn. Takové projevy mohou působit znepokojivě, ale pro něj představují jediný způsob, jak sdělit, že je v tísni a potřebuje porozumění. Právě proto bývají lidé jako Voloďa často odsouváni stranou, mimo zrak společnosti. Ale Voloďa chce žít. Chce chodit ven, do kavárny, do lesa. Touží po vztazích, po bezpečí, po důvěře. Potřebuje jen prostředí, které na něj nebude tlačit, které ho pochopí a porozumí mu. Jeho příběh je jen jedním z mnoha, ale o to naléhavěji ukazuje, proč je práce stacionáře MIKASA tolik potřebná.
„Práce s náročným chováním vyžaduje hluboké porozumění a stmelený tým. Klient s autoagresí nebo agresí vůči okolí, který je v nepohodě potřebuje rychlou a cílenou reakci, proto naši pracovníci využívají různé formy zklidnění. Zásadní však je těmto situacím předcházet. Mikasa si zakládá na individuálním přístupu, partnerství s rodinou a respektování svobodné vůle klientů. K dosažení pokroku využívá certifikované metody, jako je bazální stimulace, Snoezelen terapie, oblíbenou canisterapii ale i prvky behaviorální práce.“ doplňuje Bc. Hana Makay, vedoucí Denního stacionáře.
Aktivity venku jsou pro klienty nejzajímavější, proto náš program pravidelně obohacujeme o společné zážitky pod širým nebem. Ať už je to opékání špekáčků, strašidelné halloweenské odpoledne nebo zářivý lampionový průvod.
Příběhy jako je ten Voloďův ukazují, jak zásadní roli Denní stacionář hraje, avšak poptávka po této podpoře už převyšuje kapacity dané současným prostorem. Mikasa proto nese odvážnou vizi vybudovat nový, kapacitně příznivější stacionář, který bude skutečným přístavem bezpečí, porozumění a přijetí. Nový prostor pro klienty má nabídnout relaxační místnosti pro zklidnění, bezbariérový přístup pro maximální nezávislost a klidnou zahradu pro terapeutické aktivity v přírodě. Realizace tohoto snu, který přinese naději dalším rodinám, závisí na naší společné pomoci. MIKASA intenzivně shání finanční prostředky pro zahájení stavby a věří, že s podporou veřejnosti a partnerů se tento nový přístav pro ty, kteří se potýkají s neviditelnými bariérami, brzy stane skutečností.
