Na konci ledna představí Národní divadlo moravskoslezské v české premiéře hru Smrtihlav o vyrovnávání se s vinou a s nacistickou minulostí. Režisér Peter Gábor oslovil ke spolupráci Vladimíra Franze, kterého téma zaujalo: "Smrtihlav něčím evokuje hry, které se objevovaly v české dramatice ve dvacátých letech minulého století, jako je Hilbertova Vina; zdánlivě se tam nic neděje, a přitom pod povrchem se postavy vyrovnávají s nejrůznějšími světy ve svých duších. Témata viny a vypořádání se s minulostí výrazně poznamenala myšlení dvacátého století a je pravda, že společnost třeba v Německu se s nacismem v oblasti umění vyrovnává daleko otevřenějším způsobem. V Česku se do takového vypořádání se s komunismem pouští málokdo, ale podle mého názoru je to povinnost."
Strhující drama s hamletovskými motivy je dílem jednoho z nejuznávanějších německých dramatiků Martina Walsera, který se ve svém díle přes závažné téma nevyhýbá ironickému humoru. Hlavními motivy Walserova dramatu Smrtihlav jsou paměť a vzpomínky. Sám Walser prohlásil, že by se hra mohla jmenovat také „Paměti". Maturant Ruda Goothein se z jednoho dopisu dozví o spoluvině svého otce na zločinech nacistů. Rudův vztah k otci kolísá mezi láskou a úděsem, vcítěním a odmítnutím, pochopením a odsouzením, jistě je to postoj samotného Walsera, dvojlomnost pohledu na generaci otců a jejich vinu a minulost.
Prof. JUDr. Vladimír Franz
Narodil se 25. 5. 1959 v Praze. Proslul jako hudební skladatel, výtvarník, vysokoškolský pedagog a příležitostný publicista, básník a dramatik. Vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze, právnickou praxi však nikdy nevykonával. V podmínkách totalitního práva ho nelákala. Rozhodl se věnovat umění, ale bez oficiálního vzdělání a stranické příslušnosti to bylo složité. Proto po absolvování vysoké školy volil zaměstnání, která „nezatížila mozek nesmysly", tedy téměř výhradně dělnické profese, a podle Franze by z toho seznamu byl „docela dobrý kádrový posudek pro účast v disidentském hnutí". Jezdil například se sypačem, se sanitkou, rouboval stromy, vykládal vagony, uklízel v obchodním domě Dětský dům, dělal referenta v knižním Avicenu.
V průběhu VŠ studia absolvoval soukromé studium malby u Karla Součka a Andreje Bělocvětova, skladby u Miroslava Raichla a Vladimíra Sommera, dějin umění u Jaromíra Homolky a dějin hudby u Jaromíra Kincla. Učil, skládal hudbu a živil se jako výtvarník. Od počátku 80. let skládá scénickou hudbu, za niž získal řadu ocenění. Věnuje se také volné hudební tvorbě a kompozici filmové hudby, hudby televizní a rozhlasové. Na počátku 90. let se pokusil aktivně ovlivnit formující se skinheadské hnutí. Od roku 1991 působí jako pedagog na Divadelní fakultě AMU, vyučuje na Filmové fakultě AMU v Praze a přednášel rovněž na Fakultě výtvarných umění VÚT v Brně. V roce 2004 byl jmenován profesorem. Je autorem oper. Mimo jiné je šestinásobným držitelem Ceny Alfréda Radoka. V roce 2012 se stal kandidátem do voleb na úřad prezidenta České republiky. Pozornost českých i světových médií zaujímá především svým nezvykle rozsáhlým tetováním. Vladimír Franz je rozvedený a má jednu dceru.
