Počátky školičky byly, jak už to bývá, velmi nenápadné. Zvědavé děti se chodily dívat do galerie, jak tvoří výtvarnice Helena Vaculíková.
Helena Vaculíková, výtvarnice, vedoucí Školičky základů umělecké práce: "Já jsem jim řekla zkus to, tady je dláto. Zkusili, z patnácti zůstali čtyři. Potom přišel jeden další, potom se to začalo nabalovat. Tak jsme udělali betlém, to byla jedna ročníková práce. Nyní ročníková práce je Kristus, jmenuje se to I za tebe, název vymyslel tady Ondřej. Pracovaly na něm všechny děti."
Ve školičce dostávají děti prostor na vlastní myšlení. Helena Vaculíková je nepodceňuje a vnímá je jako jednotlivé osobnosti.
Helena Vaculíková, výtvarnice, vedoucí Školičky základů umělecké práce: "Při práci s dětmi je důležité dát důraz na něco, co by lidé vůbec nečekali. Totiž na to, že to jsou ne děti, ale lidé. To znamená musí se nimi zacházet důstojně. I když mě občas dovedou do stadia řevu tlupy hyen. Je to ale kvůli tomu, aby se nepropíchli těmi dláty."
Lenka Šimánková, maminka: "No strach je, obava je, ale tatínek mu věří a já taky a ještě se nepořezal. Má nějakou zábavu a daří se. Děti jsou výtvarnou činností nadšené. Mají plno plánů do budoucnosti."
Helena Vaculíková, výtvarnice, vedoucí Školičky základů umělecké práce: "Chystáme na přání pana faráře překvapení pro obec, protože nás čeká křížová cesta a já říkám: „Pane Bože dej, ať na ni seženeme dost dřeva."
Většina žáků školičky je z Malé Morávky, ale dojíždějí sem i děti z Bruntálu a o víkendech ji navštěvují i děti místních chalupářů.
