Borise Jirků na rychtě uchvátilo zejména historické prostředí a genius loci, což vytvářelo krásnou kulisu pro jeho díla.
Ľubica Mezerová, historička: „Je to vlastně po kostele nebo i před kostelem nejvýraznější budova této obce. Architektonicky je mimořádně zajímavá.“
Radek Šimek (nez.), starosta Úvalna: „Hlavně ta rychta samotná je kouzelná, je to starý objekt, který zaujme sám o sobě. Provozujeme u galerii výtvarných umění.“
Boris Jirků, výtvarník, malíř sochař a pedagog: „A mě to připomíná tady ty zdi s tou pamětí, která v té sýpce se mi hodně líbí.“
Vernisáž výstavy doprovodil se svým saxofonem i Felix Slováček a podtrhl tak souvislost barevnosti obrazů s hudbou.
Boris Jirků, výtvarník, malíř sochař a pedagog: „Mám rád velké obrazy, protože, když máte malý obraz, tak ta žlutá je prostě takové sólo trubky. Ale když máte velký obraz a teď tam máte kus oranžové, tak to prostě je žesťový orchestr celý.“
Nepřehlédnutelná byla také obrazová série Vladimíru Vladimírovičovi, reagující s nadsázkou i mementem na současný rusko ukrajinský konflikt.
Boris Jirků, výtvarník, malíř sochař a pedagog: „Já se snažím do toho zamíchat tu nadsázku, nadstavbu, symboliku, žert, abychom pochopili, že opravdu toto je absolutní zlo. Prostě není možné na sousední stát posílat rakety.“
Celý kulturní večer pak v historické stodole uzavřel koncert Felixe Slováčka s celou kapelou.
