Už před deseti lety přemýšlela žačka Jindřicha Štreita z FAMU o tom, že zachytí svého učitele objektivem kamery. Chtěla zaznamenat nejen způsob jeho práce, ale také jeho názory a nahlédnout do soukromí. Podařilo se jí to až nyní. Ve svém filmu představuje člověka, se kterým ji pojí 25 leté přátelství. Obdivuje jeho životní hodnoty a lidský přístup.
“On má velmi přesně definovanou životní filosofii. A ta může být poučná, inspirativní …přemýšlí režisérka Libuše Rudinská.
Film Na tělo připravovala tři roky a nebylo to jednoduché. Zvlášť poté, co Jindřich Štreit při natáčení upadl a poranil si hlavu.
„Ten pád byl úplně banální, ale mohl dopadnout fatálně,” vzpomíná režisérka. “Naštěstí se obešel bez následků. Nejtěžší byl první týden, než jsme měli jistotu, že to dobře dopadne,” dodává.
I to je ve filmu zachyceno. Stejně, jako způsob práce tohoto Jindřicha Štreita, jehož hlavním tématem je vesnice a pak také sociální problematika: drogově závislí, handicapovaní nebo lidé bez domova. Z jeho fotografií sálá naprostá důvěra a otevřenost.
“Nejdůležitější je přistupovat k lidem s otevřeným srdcem a že se jim dáváte… Je to otázka také času,” říká fotograf.
Stejně otevřeně přistupoval Štreit také k natáčení filmu, ve kterém představil také nejbližší rodinu. A sám je vypravěčem svého životního příběhu.
71 letý dokumentarista stále aktivně fotí. Nyní se pokouší na svých snímcích zachytit práci kaplanů ve věznicích. Fotí také v té opavské.
