Nově příchozí děti jsou do slova a do písmene váleční uprchlíci. Do školy nastoupily v podstatě ihned po svém příjezdu.
Leoš Sekanina, ředitel školy: „Potřebují možná teď nejvíce psychickou pomoc, kterou jim spolužáci docela dopřávají a mám z toho radost, že se tyto nové děti začlenily.“
Mikola, žák z Ukrajiny: „Ano, mám tady kamarády.“
Ukrajinským dětem pomáhá i školní žákovská rada, a to třeba i sbírkou a podobně. Svým přístupem v by děti mohly být vzorem i některým dospělým.
Elena Zlámalová, spolužačka: „Někteří dali různé věci, třeba pouzdro, pastelky, lepidlo, strouhátko a gumu. Já jsem si třeba vyrobila deníček a tam si píšu ukrajinsky různé názvy věcí a povídám si s ní přes ten deníček.“
Žák školy: „Ano, jako jde to dobře.“
Škola se snaží zajišťovat dětem všechny potřebné pomůcky. Učitelé například stahují ze servrů ukrajinské učebnice a využívají je ve výuce.
Irina Kerhartová, třídní učitelka: „Děti z Ukrajiny se přizpůsobily, jsou šikovné, komunikativní, líbí se jim ve škole, rádi chodí do školy a jsou hodně kamarádské, s dětmi komunikují a máme je tady všichni rádi.“
Přístup dětí k ukrajinským spolužákům je naprosto spontánní. Ukázalo se, že dětská solidarita a kamarádství opravdu fungují.
