Obřadní chanukový svícen, jinak též chanukiah, urazil zpět do Ostravy dlouhou cestu, při níž nechyběly ani dramatické okamžiky. Svícen byl majetkem synagogy v Hviezdoslavově, dnes Zeyerově ulici, vysvěcené roku 1879. Hlavní ostravská synagoga stála v letech 1879 až 1939 v prostoru dnešní Zeyerovy ulice, za dnešní restaurací Radegastovna, cca 70 metrů od Masarykova náměstí.
Ostravskému sklenáři židovského původu Isidoru Reiserovi se z trosek synagogy podařilo zachránit právě chanukiah. Jde o svícen, který je postupně rozsvěcován v průběhu Chanuky, tedy osmidenního židovského svátku světla. Ten připomíná znovuzasvěcení jeruzalémského chrámu.
Za druhé světové války se čtyřčlenná rodina Isidora Reisera stala terčem nacistické perzekuce. Její členové byli vězněni nejprve v Nisku nad Sanem, později v Terezíně, Bergen-Belsenu, Flossenburgu i Osvětimi. Všem se naštěstí podařilo útrapy přežít. Chanukový svícen zatím ukrývali jejich přátelé. Chanukiah byl na konci války dopraven do Izraele, odkud jej Reiserova dcera Emilie (1924–2020), známá jako Lilly, odvezla po smrti svého bratra Lea v roce 2008 do Spojených států amerických. Ve své závěti paní Emilie obsáhla přání, aby se svícen vrátil tam, kde sloužil. Do Ostravy.
Vykonavatelem přání paní Lilly Reiserové je britský spisovatel David Lawson, spoluautor oceňované knihy „Ostrava and its Jews,“ pojednávající právě o příběhu ostravské židovské komunity. Druhou autorkou je Libuše Salomonovičová, která se zúčastnila slavnostního předání. David Lawson zůstává ve stálém kontaktu se svými českými přáteli. Ostravskému muzeu svícen věnoval s podmínkou, že bude součástí stálé expozice, kde ho návštěvníci budou moci spatřit.
David Lawson chtěl na slavnostní předání dorazit z Londýna, okolnosti mu v tom bohužel zabránily. Ještě v Anglii tedy svícen svěřil Radanu Salomonovičovi, který chanukiah předal ředitelce muzea Jiřině Kábrtové.
